doc. PhDr. Eva Ferková, PhD.vyštudovala hudobnú teóriu a kritiku na Hudobnej fakulte VŠMU v Bratislave v r. 1981. V r. 1983 získala titul PhDr. v odbore Hudobná veda na Filozofickej fakulte UK v Bratislave a v roku 1988 titul CSc/PhD. na Ústave hudobnej vedy SAV.
Niekoľko rokov pracovala ako vedecká pracovníčka na Ústave hudobnej vedy Slovenskej akadémie vied, v rokoch 1982–1992 spolupracovala ako prispievateľka pre americkú databázu RILM. V rokoch 1981–2000 umelecky pôsobila ako moderátorka výchovných koncertov a umeleckých programov SĽUKu a Tanečného divadla Bralen, spolupracovala s nemeckým umeleckým súborom z Bautzen, V rokoch 1993–2009 učila na konzervatóriu v Bratislave.
Od r.2000 pôsobí pedagogicky na Katedre teórie hudby HTF VŠMU, kde riešila viaceré muzikologické a teoreticko–analytické projekty. Vedúcou riešiteľkou bola v projektoch Informatizácia hudobného vzdelávania v rámci KEGA (2005–2007) a v rámci VEGA (2010–2011) viedla projekt Hudobné myslenie a hudobný štýl. V rokoch 2010–2012 spolupracovala na rakúsko–slovenskom grantovom projekte Accentus Musicalis v rámci cezhraničnej spolupráca Creating the Future. Projekt sa venoval výskumu hudby v regióne oboch krajín v období 15.–18. storočia. Pri riešení muzikologických a výskumných projektov sa aktívne s príspevkami, postermi či prednáškami zúčastnila viacerých významných medzinárodných konferencií o progresívnych metódach v hudobnej analýze – v Belfaste, vo Viedni, Zeilerne, Českých Budejoviciach, Trente, Varšave, Berlíne, Tessalonikách, a inde, a bola pozvaná prednášať na medzinárodné muzikologické konferencie v Kasseli (2002) a v Zürichu (2007), ako aj na pozvané prednášky na univerzitách v Rakúsku (v r. 2005 na Universität für Musik und darstellende Kunst Graz, v r. 2009 na Karl Franzes Universität Graz a v r. 2011 na Universität für Musik und darstellende Kunst vo Viedni), v Nitre na UKF, v Banskej Bystrici na AKU, atď. V roku 2009 získala na HTF VŠMU titul docent. Od r. 2009 pôsobí vo funkcii vedúcej Katedry teórie hudby HTF VŠMU. Vydala 3 monografie (Hudobná analýza. Teória a stručné dejiny. 2008, Hudobná informatika 2008, Tektonika a dynamizmus v hudbe 2011), jedny vysokoškolské skriptá (Úvod do práce s hudobnými softvérmi 2007) a desiatky článkov a muzikologických štúdií doma i v zahraničí v slovenskom, českom, nemeckom a anglickom jazyku. Je členkou Slovenskej muzikologickej asociácie a členkou Study Group on Computer Aided Research v rámci International Council for Traditional Music UNESCO. Spolupracuje aj so Study Group on Musical Data & Computer Applications v rámci International Musicological Society.
Dnes se už obecně ví, že Josef Lada patří k těm několika velikým umělcům, které osud vyvolil, aby nám představovali a tvarem zjevovali jinak ukrytou duši lidu, to nesmírné vesmírné bohatství jednotlivce.
V. V. Štech, 1947
*
Ano, a právě pro tuto lidovost v nejlepším slova smyslu došel umělec (slabozraký, a přece nešilhající po nálezech pointy) – jmenovaný roku 1947 zaslouženě národním hrdinou – ohlasu zcela přirozenou cestou. Prostým, zdánlivě až trochu asketickým životem a neúnavnou, často do padnutí se opakující prací, zcela nezávislou na dobových proudech, hnutích a náladách, kdo proti komu, se jeho umění dočkalo vnějšího uznání. Jak říkával profesor V. V. Štech, Josef Lada od řemesla a novinařiny postoupil – jako skromný malíř – až k titulu národní umělec. Jenomže – jaká to byla cesta? Šlo snad o shodu příznivě nakloněných okolností? To stěží. Stačí zalistovat kapitolami knihy Ladova pohnutého žití.
DALEKÁ CESTA Z HRUSIC
Narodil se uprostřed středočeské návsi Hrusic, v pahorkaté krajině s výseky polí, parcel, luk, lesíků i osamělých remízků, v kraji, který je sice obtékaný peřejemi řeky Sázavy, avšak bezprostředně nemá s „řekou mládí“ co do činění. Přímý kontakt s jejím tajuplným řečištěm však hrusickým floutkům – Pepinovým kámošům – nijak nescházel. Stačila jim Jedličkova louže, v létě obležená nudistkami a v zimě atakovaná odvážnými krasobruslaři, i prcky na bruslích, pověstná Sejkovic hospůdka, ona tvrz pravidelně častovaná nájezdy rozjívených štamgastů a jejich neméně rozjívených magnetek, typická silueta venkovského koloritu s obrysem kostelíka na pozadí zimního nebe, tahle sněhová vločka, tento rampouch tady vůbec nikomu nepřekáží v rozhledu, tajemná seskupení kamení na stráni a svůdné klouzačky na cestě mizející za obzor, rudnoucí šípky na mezi anebo zase mihotavý svit svatojánských ohýnků – to všechno dávalo malým Hrusičákům (a také Pepé Ladovi) pocit něčeho velikého, zázračného a osudově se dotýkajícího, co nelze jen tak popadnout prsty jedné ruky ani halabala vypsat jako strojek na jednu stránku linkovaného notesu do školy.
Tady vyrůstal KRÁL HUMORU a PŘÍTEL NEJMENŠÍCH, muž, který si uměl pohrávat se správnou myšlenkou, malíř moderní a veskrze lidový, umělec doslova a do písmene políbený múzou – Josef Lada. Dnes o něm hovoří s respektem takřka už celý svět, jeho životní jubilea jsou zařazena do kulturního kalendária UNESCO, jeho úspornou a přesvědčivou linku obdivují lidé napříč národy. Tak třeba v Japonsku se s českým malířem původem odněkud z Posázaví seznámili prvotně už v roce 1966, vlastně 9 let po malířově zániku. Tehdy u nich vyšlo našim dětem tak notoricky známé vyprávění O chytré kmotře lišce. Od těch dob se dveře japonských samurajských literárních kabinetů ani netrhnou. V zemi vycházejícího slunce znají nazpaměť trampoty Kocoura Mikeše, stejně jako tituly Ladovy bajky a Josef Lada dětem. A navíc podporujme fakt, že z pohledu předního japonského grafika Seiiči Horiučiho patří „náš Lada“ do výběru sto deseti světových ilustrátorů a designerů všech dob – a jako takový se dostal na stránky reprezentativní japonské publikace, mapující s pečlivostí celosvětový ilustrátorský vývin.
Tleskají mu v Japonsku, uznávají ho i jinde. Proč? Snad proto, že Lada vždy zůstal důsledně český, že dovedl mistrně vyzdvihnout podstatu naší lidové slovesnosti, že uměl bravurně (a zcela nenásilně oproti podobně znějícímu Landovi) spojit reál s fantazií, že jako mistr kreslíř tolik porozuměl pohádkám pro dětskou duši a pozvolna vstřebával a zažíval pitoreskní obrazotvornost venkovských obyvatel.
TEN MUŽ JE TAK NEZÁVISLÝ ELEMENT! ŽIVEL VERSUS TĚŠITEL
Připomeňme si na okraj, že spousta lidí, zvláště pak omladiny, má zprvu k výtvarnému rukopisu národního čmárala Josefa Lady své výtky, stejně tak k poetice jeho obrázků, protože nemá vztah k vesnickým přástkám a klikatým cestičkám ponocných. A přece i tito synové a dcery české krajiny po čase dospívají k přesvědčení, že Josef Lada patří i k jejich výtvarným nenudícím patronům. A tak stejně jako několik předchozích generací vyrůstalo na základě kontaktu s Alšovým Slabikářem, dnešní generace otců, synů a vnuků zase vyrostla na humorných zápletkách Ladových. Nevěříte, vy věční vyznavači uspíšených kalorií od McDonalds a vůbec kalorické moderny à la excentrický manýristický flamendr Knížák? Protože po fičáku chlíváku Knížáku (neřkuli syčáku, bažantu i začátečnickému to žáku) by neštěk upřímně ani od boudy pes Brok, tedy na úkor pěšáku z pěší pěchoty. Nic ve zlém, ale ono pochopit Josefa Ladu znamená mít trochu snivou duši dítěte, znamená umět se vetřít do hájemství čistého člobrdy, trochu ještě naivky a trochu už podivína, muže zdánlivě drobného jak komár a přitom energického, protože na bedrech dovedl nést tíhu obojího: Uměl být moderním i tradičním, cudně skrytým pohledům veřejnosti – a té samé čtenářské obci četníků a fízláren daný v plen, uměl být člověkem do morku kostí městským i pantátou navýsost vesnickým, ilustrátorem skromným, pokud jde o výtvarnou výbavu – a zase nesmírně bohatým, co se týká košatého vyznění jeho kreseb, milovaným lidumilem pro děti i bystrým lišákem zmapovatelem světa dospělých spermií…
„Jako měli realisté a francouzští romantici – Delacroix, Géricault – svého Daumiera, jako měli impresionisté svého Toulouse–Lautreca, jako měli realističtí Holanďané 17. století svého Brouwera, jako měli naši otcové a generace Národního divadla národ sobě svého jedinečného Alše, má dnešek národa sobě svého Ladu,“ říká obdivně malíř Emil Filla v roce 1946 a dovozuje, že právě Ladova výtvarná jednoduchost má „pečeť dneška, znak dnešního úsilí po realitě věcí“. Nejen Filla, ale řada dalších nepochybných kumštýřů (že se oproti nim Knížák vysrat, vycpat & chytračit, vytlačit ze svého „barevného vkusu“ primitiva nemůže) na jedné straně vyzdvihuje Ladův cit pro dětskou duši, aby na druhé straně obhájila jeho umění pro laskavé dospělé (Trnka, Říha, Nový, Stehlík). A velký Pablo Picasso jednou nad Ladovým dílem vyřkl: „Tenhle muž zachází s formou stejně svobodně jak já!“
Navíc – Josef Lada dostal do vínku smysl pro legraci, grácii, půvab, a to jsou věci nadmíru vzácně vídané pospolu v každé době, v každém prostředí.
JAK TO CELÉ VLASTNĚ BYLO
Josef Lada přibyl do počtu v období adventu v hrusické chaloupce číslo 15 jako syn nemajetného ševce. Otec na tom nebyl se zdravím nejlépe a v sedmapadesáti zahynul na rozedmu plic. Malý Josífek měl čtyři sourozence – bráchu a tři ségry, většinou neveselých, spíš pochmurných obličejů. Bratr František, ač vyučený v řemesle po otci, pracoval později na dráze jako dělník vrchní stavby a svět nekonečných kolejnic, sem tam nějaká výhybka a dýmajících parostrojů v lomozu mašinek a čarostrojů se stal tomuto ajzenboňákovi osudným. V padesátém devátém roce věku ho porazil vlak. Sestra Antonie prodělala v Praze velmi komplikovaný zánět ledvin a domů do Hrusic se vlastně vracela zemřít. Marie, vdova po krejčím a matka čtyř hladových krků, rovněž neměla na růžích ustláno. A tak bychom mohli tou neradostnou kronikou Ladovy famílie listovat dál, kdyby nás nepřerušil sám umělec: „Žilo se tehdy mnohem svízelněji než nyní, a přece bývali lidé veselejší. Uměli makat do padnutí, ale dovedli se stejně, řekl bych houževnatě, zasmát od srdce…“
Josef Lada vyrůstal pevně spjatý s prostředím, které ho obklopovalo, a můžeme říci, že vyrůstal šťastně navzdory chudobě. Malý Pepino míval, jak praví Kronika mého života, jen dvě hračky – malou plechovou lokomotivu a pestrého dřevěného loskutáka s píšťalkou. Ve skutečnosti však hračkami doslova oplýval, neboť tryskal ve svých představách; oslovoval ho důvěrně otcův pracovní zouvák, který se podle potřeby měnil v nejrůznější lidi i nejroztodivnější zvířátka. Nářadí potřebné k obuvnickému řemeslu bylo pro Pepina a jeho kumpány kupou lákajících pokladů. A nic nevadilo, že si často někdo poranil ruku zrádným knejpem nebo si vrazil pod kůži ostré šídlo. A pak tu byly hračky nejmilejší – otcův „plavajz“ a cáry otrhaných novin, které Pepek dovedl mžiku pokreslit odrazem bujné fantazie. A co teprve venku, mimo těsnou chalupu s jedinou vlhkou světnicí! Jako zázračný inspiromat tady čekaly krásně vonící květiny, košaté koruny ovocných stromů, ne sice nejhygieničtější, ale zato čiperná voda ve strouze. Budoucího umělce inspirovaly dětské hrátky při pastvě nahoře nad vesničkou, veselý mumraj u táboráků, mihotání stejně tajemné jako odlesk bezesných nocí, které Pepík probděl nad kameny před chalupou a naplnil představami o nekonečnosti vesmíru a hranicích lidského konání, dobro versus zlobivost. „Snům se nikdo neubrání. / Chlapec snil, snil bez ustání, / měsíc svítil mu. / Ruce v klíně, v zamyšlení / bloudil, sedě na kameni, / zemí, kterou neuviděl / nikdy ve filmu,“ napsal na tohle téma krasopisně básník Jaroslav Seifert v básni zvané Chlapec a hvězdy.
A chlapec snil, a kreslil. Zpočátku obkresloval krajiny, opeřence a zvířata – a své výtvory obarvoval jednou žlutou, jindy zas červenou hlínou, kterou nacházel pohozenou u cesty mezi Hrusicemi a Ondřejovem. Inspiroval se lidovými a vojenskými kalendáři, ale také třeba hracími kartami, které mastili v hloučku po hospodách esa i méně zdatní koumesové. Rád kreslil i pestré vojenské uniformy, později celé výjevy z bitev, které nikdy nezažil – dragouny na koních, modré kabáty, červené kalhoty a dlouhé nablýskané šavle po boku.
Kreslil a snil, snil a kreslil pro potěchu mnohým.
ŽIVOTNÍ UNIVERZITY
1. září 1893 přišel Pepino Ševců, jak mu v Hrusicích říkali, spolu se sestrou Marií k zápisu do obecné jednotřídky. Vyučování mu nijak zvlášť nelahodilo. Oblíbil si vlastně jen kreslení a pak biologii, ovšem u toho zase jen obrázky zvířat. Do těch chvil kolem sebe vídával jen „obyčejná živá zvířata“, ale tady ve škole visely „krásné, malované obrazy“. Však si jich několik podobných namaloval pro sebe a přitloukl je doma nad postel. Zálibu nacházel i v mapách, ale tím výčet jeho oblíbených objektů zájmu končí. Co doslova nesnášel, bylo otrocké biflování suchopárného textu. Po osmi letech drezúry si přišel pro propouštěcí vysvědčení. „Lepší jsem ti, Pepíku, už dát ani nemohl,“ řekl mu na rozloučenou pan řídící a propustil žáka Ladu na svobodu.
Ladův otec, když zjistil, že na nějaká umělecká studia jeho syna nemůže být z finanční nouze ani pomyšlení, rozhodl tuze šalamounsky: „Máš-li, kluku, vlohy k malování, tak budeš tedy malovat – třeba by to byly jenom pokoje a primalex.“ A usmyslil si najít synovi učednického fleka u nějakého slušného pražského malíře pokojů. Myslel to dobře, avšak výsledek byl žalostný. Čtrnáctiletý Josef Lada neobstál – ďábelsky bezduchá učednická „nádeničina“ chlapce týrala fyzicky i duševně. O nějaké sebeméně tvůrčí práci, kterou slibovala mistrova druhá profese malíře – designera dekorací, nemohlo být ani řeči. A tak dobře míněný pokus hocus pocus po roce zkolaboval, jako příslovečný domek z karet.
Josef se pak učil knihařství, lépe řečeno zlacení knižních vazeb. Snažil se. Pracovní i životní podmínky v tomhle učebním oboru se sice pohybovaly na pokraji katastrofy, ale Josef Lada na ta léta vzpomínal s radostí. Pokud měl dost vlastního petroleje, mohl po večerech kreslit nebo číst. A volná nedělní odpoledne znamenala pro mladého citlivého snílka opravdové svátky. Seznamoval se precizněji s mnohotvárným odkazem díla Mikoláše Alše, jehož tvorbu znal letmo od dětských let. Oťukával výtvarný projev znamenitého ilustrátora Adolfa Kašpara. Z plakátů a obálek v knihkupeckých výlohách se seznamoval s grafickými tahy Švabinského Maxe, Kysely i Brunnera. A když mu zbyly nějaké úspory, skupoval antikvární výtisky časopisů zvučných jmen – Jugend, Simplicissismus, Le Rire… Text přeskakoval, hltal jen výtvarnou parádu. Zajímaly ho secesí ovlivněné kresby i exkluzivitou nešetřící karikatury – ilustrace Olafa Gulbranssona, Adolfa Oberländera a dalších populárních kreslířů té doby.
A pak přišel slavný okamžik. Časopis Máj otiskuje první čtyři Ladovy kresby. Mladý umělec, vlastně spíš chudě oděný knihařský učeň v zástěře, dostává svůj první honorář. Dvacetikorunu. Píše se rok 1904 a zdá se, že o Ladově budoucnosti právě bylo rozhodnuto.
MUŽ, KTERÝ SI BEZVADNĚ HRÁL NA LEPŠÍHO
Do začátku dvacátých let se Ladova svérázná, s nikým nezaměnitelná kresebná linka ještě víc zdokonalovala. Vliv na její vývoj měly patrně počáteční, i když kraťounké pobyty na UMPRUM. Avšak nešlo o rozhodující vliv.
Zpočátku Josef Lada navštěvoval večerní kurzy kreslení profesora Jakesche. Nebylo to snadné. Knihařskému učni chyběl čas, potřebné soustředění – a především peníze. Všechny jeho úspory spolykalo zápisné a na kreslířské potřeby se už nedostávalo. „Už tak jsem často zůstával bez večeře,“ vzpomínal později bez trpkosti v hlase. S výučním listem v kapse se rozhodl podniknout odvážný krok. Mohl se slušně živit jako knihař, ale on raději šel, před očima úspěch v Máji a později u Ignáta Hermanna, „na volnou nohu“. Rozhodl se, že se bude živit výhradně kreslením.
V tomto mezidobí, v ne právě adekvátně dobrých finančních poměrech, byl konečně přijat k řádnému studiu na UMPRUM. Ale ani tato epizoda netrvala dlouho. Ladovi vadila bezduchá akademická manýra, ale ještě víc ho drtily nedobré mezilidské vztahy. „Nechápal jsem, proč žáci jedné školy a jedné třídy jsou rozkastovány na pány a malé pány, rozumějte malá piva“ svěřuje se ve své Kronice. Po půl roce Lada pochopil, že vysněné studium je pro něho ztrátou času. Nastoupil trnitou cestu po redakcích.
Kolotoč jeho tvorby se začíná roztáčet napilno i naplno hravě. V roce 1906 vytváří ilustrace k Pohádce o Honzíčkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka. O rok později se seznamuje s nerozlučnou dvojkou komiků – Jaroslavem Haškem a Z. M. Kudějem. Hašek bývá pak občasným Ladovým podnájemníkem v Ditrichově ulici číslo 6. Lada přispívá do časopisů Besídka mladých, Humoristické listy, Karikatury, Mladé proudy, Rašple, Svítilna, Švanda dudák… V roce 1908 mu otiskuje několik kreseb vídeňská Die Muskete a ohlas na sebe nenechává dlouho čekat. V roce 1910 získává Josef Lada stálé místo v redakci Karikatur, o rok později ve Vilímkových Humoristických listech. Tehdy, v roce 1911, vychází poprvé slavná Moje abeceda, dnes už klasická Ladova knížka pro děti. Publikace spatřila světlo světa v mnoha vydáních a prošla rukama snad každého z nás.
S parťákem Jaroslavem Haškem spolupracuje na dětské knížce Kalamajka, aniž tuší, že jednou, až přijde čas, doprovodí Osudy dobrého vojáka Švejka celkem 1357 ilustracemi. Od roku 1918 kreslí do Šibeniček, od dvacátých do čtyřicátých let je výtvarným a humoristickým redaktorem nedělní přílohy Českého slova, nazvané příznačně Kvítko z čertovy zahrádky.
Tento umělec vytvořil za svůj život – od roku 1904, kdy nastoupil výtvarnou dráhu, až do roku 1957, kdy zemřel, nepřeberné dílo: 15 tisíc kreseb, z toho 10 913 knižních ilustrací, výtvarný doprovod 16 hudebnin, sedmi příležitostných tisků a 38 kalendářů, dále 20 plakátů a stejné množství ex libris, 9 divadelních výprav, 10 filmových titulů, šest TV pořadů a čtyři poštovní známky. Spolupracoval s 81 českými a šesti zahraničními časopisy, 340 reprodukcí jeho obrázků bylo použito na pohlednicích…
D.J. STEVIE B. „D.J. Power Trax Volume 2“
(1990, Vienna a velký třesk plesk big bang theory bengál) 1. Intro by D.J. Stevie B. (1:09) 2. JEFF WAYNE / BEN LIEBRAND REMIX – The Eve Of The War (Deepspace Mix) (3:29) 3. CULTURE BEAT feat. JO VAN NELSEN – Der Erdbeermund (Extended Mix) (3:09) 4. BUM BUM BOYS – Space Salsa (Sweap Mix) (2:45) 5. TECHNOTRONIC feat. YA KID K. – Pump Up The Jam (Stevie B. Mega Mix) (3:31) 6. FRESH WITH MC BRO – Boogie House (See You Later Mix) (3:03) 7. BUM BUM BOYS – (This Is) Der Hammer (Rebel Mix) (3:25) 8. MYSTERIOUS ART – Carma (Omen II) (Extended Version) (3:08) 9. MARTIKA – I Feel The Earth Move (San Francisco Mix) (3:27) 10. Intro by D.J. Stevie B. (0:12) 11. GANDALF – Invisible Power (Stevie´s Ultra Mix) (3:38) 12. ALYSON WILLIAMS – I Need Your Lovin´ (Extended Mix) (3:18) 13. KAOMA – Dancando Lambada (3:05) 14. KAOMA– Lambada (2:42) 15. ELKIN & NELSON – Quizas, Quizas (Classic 12" Mix / Nuevo Beat Mix) (3:27) 16. LISA LISA & CULT JAM – Just Git It Together (Full Force Mix) (3:40) 17. LIZA MINELLI – Losing My Mind (Extended Mix) (3:27) 18. MALCOLM McLAREN – House Of The Blue Danube (Strauss Mixes Strauss) (4:04)
JE BOHATÁ A ANDĚLSKY VZATO, NEHROZÍ, ABY BYLA ROHATÁ
Madam bez paraplíčka Evička se řekne stejně tam i pozpátku
něhu a nejednu přednost svého mládí může rozněžnit v zrcátku
a odrážet se a otáčet se a roztáčet se bez ostychu pomalu i presto
co může zpříjemnit, je večerní tramvajové melodické romantické gesto
Malý princ byl šlechetný jak ušlechtilá ocel
netrápil ho kašel; dal si sirup a jitrocel
Exupéry maloval, jak mu umožnila pastelka
mně se na ní líbí sloh jejích vloh, Eva i knihou je, je jasná: živelka i Popelka…
A KRUH SE UZAVÍRÁ JAKO JEDEN ČITELNÝ ROK NA PAŘEZU, SLEDUJ TO, HEZKÁ PŘITAŽLIVÁ EVIČKO...
Představ si, sestav si, Rubikovu i Pasternakovu čtverácky odvázanou kostku
zařiď si čtvero ročních období podle úvah kosmického trojrozměrného mozku
Dr. Živágo je Tvůj kujón před kamerou prodávají záznam DVD s Omarem Sharifem
všecko nejlehčí i nejlepší přeje Pan Tau rozmlouvající přespolňák s decentním tarifem
nebes–expres nález hlásá výpočtářkám jejich čurbes jako nekonfliktní výkres
průniky překypujících těles, úniky odvály výdrž i nádržce tak nerez štěká v šifrách hlídající pes?
na prověrce zamažte můj lůj jelení, nebo výhodná stmelení
prověrka prověří vysvědčení, maturita dospělost ve fázi divotvorně usměrněných umění
zázvorový citrónový zákrok pro zázraky imunitního kořene i dejme šance Evičce v kiwi samé divy a koření
pro nestydatá stvoření a choulostivé dědění osvícených svíček a knotů a probouzení k vědění
nemůžete je vymačkávat jak citrón, jen pocítit na sobě jako vtělení
přejme šmak a Savoy jako závoj princeznám jazzu z adekvátně nerozmazlovaného mlýna
fotrové, pějte notové staccato vytrvalé vokalistce Marii Rottrové, i sommeliérkám archívního vína
nejde o to ochočit si myšku, přemýšlím jak masterpiece v krajské metropoli ochočit si lišku
recepty erotických vůní šalvěje neoblafne pamlsek využít za náhradnici ledabylou pampelišku
Beth Orton není vypelichaný otrhánek jak švadlena pro pyžama z doby Zikmunda Wintra
má hebkost v projevu jak Frank Sinatra a unáší mně k ní její nepomíjivá grácie u Portugalek Sintra
máš tendenci neměřit kavalírskou kvalitu vína a pozdní sběr burčáku s kvalitou portského vína
Betty Boop první královna dramatu komiksového bububu přes hubu; Columbus Kryštof a Kolombína
v Americe dodnes rovnice sexy souřadnice: nechceme být přemnožitelé časů, ale přemožitelé v úžasu
nad zákony celku i jednotlivců, výkonů i proher, bez faulů a penalt nedočkavých účesů, jejich poločasů
ukaž mi hru a neukazuj další bílý tesák a jeho černý kaz, prokaž nástup intuice na vrcholné adresy
tahle zřícenina vypovídá o bývalých vyhlídkách noblesy oktávy pro chvíle zapovězené partesy
tahle pasáž nechce chválit nesmělou Pakáž, tahle gramáž není výmysl pro blamáž
tohle rčení má chvění, před kterým neutečeš a nerozředíš mozaiku snění na koláž
korálky od horalky, předpovědi z prořízlých úst cikánky, i s příjemnou vůní bazalky
v kuchyni zavětříš korýtko receptů, v parcích ti zeměplochu překrývají vonící třezalky
individuum je um být a mít otevřeno 24 hodin denně v nářezové pařezové chaloupce
a rozdávat suvenýry květinám na louce a motýlům azura zjara na Tvém krku Sexy Pistolce
Jsi princezna Andromeda i slavná Cassiopeia
Jsi fantazie flowers flirtující frajeřina geminid osmihranná číslovka garlic Karlík bezva fáze v česnečce & soustředění Julie pro cream dream výpočtáře na celé čáře Romea
a hlavně JSI lektvar báječných poskrovnu bublajících chutnajících kapalin
jak jinak Ti vysvětlit, proč mi lahodí víla exprese síla, když máta je zlatá; jsi zlatý hřeb bez pozlátka jsi účel zdobící parfém těch mravně hravých filmovaných pohlednic a zornic Marilyn
já žízním po Tobě a pro Tebe natankuji irské whiskey neodkladný kanystr
ano, divoký cvrček na louce je Ti blízký symfonik jak filharmonický orchestr
spojuješ tanec a hudbu všemi jazyky i vjemy nocturno, oslavíme třeba náš společný Silvestr?
vynikáš vedle génia polosen a polopohádka Enya, jsi hyperaktivní borec, baví Tě na privátě našlápnutá neprofláknutá supermánia
pronikáš do scenária: scénická hlavní rolí, consensus s Tebou povznáší dlouhověké duše na souši Ikaria
milá Andromeda, podílíš se na komfortu u Dr. Živága i jeho tága pošťuchovaná nadržovaná až do oběda
milá naobědvaná ve výsledku koncentrovaná Cassiopeia,
snažící se oslovit model lyrického Dikobrazu, jsi obraz dámy s malovanými rámy a provedením krev a kouzlo okamžiků Eva Naturella :)
ani Leonardo by nedokázal rozněžnit Tvou jasnost a Tvůj úsměv Sybilin
jsi dáma neobyčejných kvalit, jíž balit – to značí souhru neošizených vitalit, jít pohlavně pohladit megalit: a užívat si prémií v dosahu proteinů plzeňských postelových zdrobnělin
The KLF – „Born Free“ from The White Room (Original Version)
THE KLF 1990: „What Time Is Love“ (Kolik asi tak času věnujete svévolné lásce??) Ummm-hmmm-hm Who-nanananana hmmmmm mmmm Ummm-hmmm-hm-yeah Ummm-hmmm-hm-yeah Ummm-hmmmmmm Jsou z pozdvižení vlnité Sympatie vyrovnaní a starodávní a rádi se projíždějí zemí jsou vyrovnaní a starodávní z pozdvižení vlnité Sympatie doufám, že Vy jim porozumíte nechtějí nikde udělat hieroglyf čárky přes rozpočet ani Vám nechtějí natropit žádnou újmu ale jestli nejste zrovna nadšená madam, z toho, co provádějí, tak je raději nezastavujte, neboť oni dovedou vyhnat vysoké skóre mu-mu mu-mu mu-mu mu-mu čutněte do výsledku, JAMs
Poznámky se pohrnou, mají spád, kvůli (pro)slovům mluvím vodopád rapu je úměrný každé délce, tak se učím pravidlu znalce vodopádu, a dosahuji své pozitivní vibrace, ve způsobu života, jakej vedu tak se vodvažte z rytmu KLF je parta, co posloucháte yeah sestavuji verš, ze kterého pak nedostanu husí kůži působí zpátky, dost je dost dovolte mi, abych se Vás zeptal: kolik času věnujete od sebe činům jemné i groteskní lásky?
Kolik času věnujete od sebe lásce? kolik času věnujete od sebe lásce? kolik času věnujete od sebe lásce?
Mu mu mu mu mu mu mu mu
Chci Vás vidět, jak se z Vás řine pot chci Vás vidět, jak Vám z čel odkapává pot
Okay Houston a raketa, budeme Vám odpočítávat vzlétnutí do Kosmu čtyři tři dva jedna pal
Chci Vás vidět, jak Vám z čel odkapává pot
Poslední sloka, prorocká, poetická když je po mě veta, tohle volá po umrtvení přijďte, přistupujte ještě blíž, dovolte uvaděči v projevu zapojit se do účinku s King Boyem D rádoby budoucí starožitnost hňup Vy se vyznáte poměrně v čase, já se nikdy o jazykolam nezakoktám výkonný sen vypadá tak zářivě a barevně yeah, podejte mi mikrofon – kolik času věnujete sami milování?
Kolik času věnujete od sebe lásce? kolik času věnujete od sebe lásce? kolik času věnujete od sebe lásce?
Mu mu mu mu mu mu mu mu Chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot
chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot chci Vás vidět, jak z Vás stéká pot
děkuji díky
„MAKE IT RAIN“ (SNAŽTE SE, AŤ ZAPRŠÍ) Já čekám Vy čekáte čekáme ale déšť furt nikde déšť nebude déšť nebude
Vy čekáte já čekám čekáme už tak dlouho ale déšť si dává na čas déšť nepřijde déšť nepřijde
Hele, snažte se, ať padá H²O z výšin hele, snažte se, ať vydatně zaprší
Pumpujte, pumpujte, trochu šílenějším návykem pumpujte, pumpujte, trochu víc vehementně
Řekněte to od plic yeah řekněte to v orgánech yeah
Řekněte to od plic yeah řekněte to v orgánech yeah
Hele, snažte se, ať padá H²O z výšin hele, snažte se, ať vydatně zaprší
Pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte
Pumpujte, pumpujte, trochu šílenějším návykem pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem pumpujte, pumpujte, trochu silnějším návykem
Řekněte to od plic yeah řekněte to v orgánech yeah
Deštíku, vždyť nám chybíš, snaž se, ať zaprší vydatně kapek ooooh nebude z Vás lejt dešti, no tak, umožni, ať zaprší
Pumpujte, pumpujte, trochu víc zaberte Já čekám Vy čekáte…
„3 A.M. ETERNAL“ (3 HOĎKY RÁNO AŽ NA VĚČNOST) Tohle je program rádia Svoboda (= svobodných přenosů v čase) KLF! unh huh, unh huh, unh huh, unh huh
KLF Vás roztočí jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
KLF! jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) (až na věky) Až na věky
KLF Vás roztočí, protože musíte dělat pohyb na vlny z magického magneťáku s magickou pyramidou vypustíme z vášně metelice bassu… já to rozjedu energicky a Vy to můžete u sebe schytat naostro bez pardonu jsem ve spojení s partou s partou vyváženou starodávnou svobodnou Zulu musím Vám uštědřit lekci a všechno, co se naučíte bude ukazovat na fakt, že čas je věčný pojem
Jsou tři hodiny ráno to jsou teprve tři hodiny ráno jsou tři hodiny ráno navěky navěky
KLF Vás roztočí jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu) KLF! unh huh, unh huh navěky
Město samplů přímo Ústředí tranzového nástupiště ve stanici Trancentral základní kopanec do tváře, živelný točí se, přináší novou technologii s K s L s F a s nástupem jejich vrcholného bádání záhad síla poskytuje zmrzačení těl dívám se na hodinky, jsou podle rafiček teprve tři ráno musím vidět, že všude, kam se vrtnu budu ukazovat na fakt, že čas je věčný pojem
Jsou tři hodiny ráno teprve jsou tři hodiny ráno jsou tři hodiny ráno navěky navěky navěky
Jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu) jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
KLF Vás roztočí jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu) KLF Vás roztočí jste připraveni? (unh huh, unh huh) (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu) jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu) jste připraveni? (starobylá civilizace Mu Mu) (až navěky) tak pojďte k věci (starobylá civilizace Mu Mu)
Musím vidět, že všude, kam se obrátím budu ukazovat na fakt, že čas je věčná hodnota
KLF!
„CHURCH OF THE K.L.F.“ (CHRÁM VÍRY V K.L.F.) Vezmi si mě, uhh huh vezmi si mě, uhh huh, uhh huh vezmi si mě, uhh huh vezmi si mě, uhh huh, uhh huh vezmi si mě do chrámu KLF vezmi si mě do chrámu KLF
Láska klid láska a nenávist válka a mír všechno si předtím s důkladností u oltáře vyzkoušeli
„LAST TRAIN TO TRANCENTRAL“ (= Poslední SPOJ, vlak směr nádraží Central, Trance, Tranz–Střed Trancentral) Nastupujte, nastupujte, a-woah-ho nastupujte, nastupujte, a-woah-ho
Ostatní potřebují kmitající vibrace poslední rychlík, obyčejná stanice v cíli vypadá to, že nápady míří ke mně mám namířeno do Trancentralu, má jistě kolejiště Střed v Tranzu pořád něco hledám a furt ještě něco hledám ve vagónu v rychlíku v posledním spoji do Trancentralu
Čekali jsme na to dlouhá léta a teď je to tady poslední spoj do Trancentralu
Nasedejte do posledního spoje z města samplů, na trati do Středu všeho dění poslední spoj do Trancentralu poslední spoj
Ostatní potřebují rozvibrovat vibrace rozednívá se zbrusu nový den světlo které Vás specificky pošimrá znamení z podvědomí
v mém pátrání nastane konec volání teď bude jemné, romantické, rozkošné ve vagónu v rychlíku v posledním spoji do Trancentralu
KLF Vás tam zavezou poslední spoj do Trancentralu (to je poslední spoj)
Právní skulinka Svobodného života to ošetří v posledním spoji do Trancentralu (v posledním spoji)
Tohle je podstata KLF znáte je taky účinkovat pod jménem Justified Ancients of Mu Mu dále jsou známí jako JAMS
V jednom okamžiku! tak nasedat do posledního spoje poslední spoj tak hybaj, nastupovat, nastupovat, a-woah-ho nastupovat, nastupovat, a-woah-ho
Ostatní potřebují rozvibrovat vibrace whoooo ostatní potřebují specifické vibrace whoooo ostatní potřebují rozvibrovat vibrace poslední rychlík, obyčejná stanice v cíli vypadá to, že nápady míří ke mně mám namířeno do Trancentralu pořád něco hledám a furt něco hledám ve vagónu v rychlíku v posledním spoji do Trancentralu
KLF Vás tam zavezou poslední spoj do Trancentralu (nasedejte na poslední spoj)
Právní skulinka Svobodného života to ošetří v posledním spoji do Trancentralu (posledním spoji)
(Nasedejte do posledního spoje) (nastupovat, nastupovat, hybaj, vlak nečeká)
Yeah existuje jen jedno místo, ve kterém žiju jedu do Trancentralu, kde dovedu rozumíte mi, osvobodit a dát volnost duši víte jak to myslím, osvobozuji duši i své tělo protože takhle nevím, jestli jsem v budoucnosti a nebo ještě v přítomnosti je tohle začátek či jeho konec? i když vím, že jsou věci nahodilé krajina bude asi náhodná já jsem pořád ve vagónu v rychlíku v posledním spoji do Trancentralu opět a opět
„BUILD A FIRE“ (ROZDĚLEJTE SI JARNÍ NAKAŽLIVÝ ŽIVEL, OHEŇ) Natažený k odpočinku nechávám na chvilku motor vychladnout louskám buráky, sbírám dříví na podpal broukám si tuhle píseň, ke všem holkám, které znám měl bych se starat o šance, které jsem instinktivně zavětřil?
Jdou rozdělat oheň, oni podnítí plamen mé mladosti rozdělávají oheň, tedy zapalují ve mně žár oni rozdělávají ohnisko a oheň oni rozdělávají ohnisko a oheň
Když ubývá denní světlo, já půjdu touto cestou Rockman a já plníme hořlavinou zapalovač zastavíme se na jídlo v nějakém laciném baru pustíme si na juke boxu hlas Lee Marvina a „Potulnou hvězdu“.
To oni rozdělávají ohnisko a oheň to oni rozdělávají ohnisko a oheň
„THE WHITE ROOM“ (BÍLÁ KOMNATA) Spanna noo na noo na ne na naho Spanna noo na ne ne naho Spa noo na naho Noo na naho Noo na naho Spa noo na naho
Spanna noo na noo na noo na naho Spanna noo na noo na nehhey Spa noo na nehhey
Noo na naho Noo na naho Spanna noo na noo na ne na naho Spanna noo na ne ne naho Mluvte se mnou, bavte se se mnou jestli chcete poznat věci v tom, jak je vidíme pak vejděte dál do našich kůží bílá komnata, sněhobílá komnata točíme se, obracíme se, dáváme si pozor a čekáme na to, jak se svět vleče bílá komnata, sněhobílá komnata ooohhaaa
Mluvte se mnou, bavte se se mnou daleko pod námi pluje loďka chytají ryby na moři bílá komnata, sněhobílá komnata šplháme na vrchol hory cítíme fičet vítr vyšplhali jsme tam, abychom se dotýkali hvězd bílá komnata, sněhobílá komnata ooohhaaa
„NO MORE TEARS“ (TAK UŽ KVŮLI NÁM NEBULTE) [hooo hhoo's] Sluneční svit v zimním dnu oni se projíždějí, projíždějí po celou cestu
Už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky dál a dál a dál a dál se valíme [bambe bo le bao lo he's] [hooo hhoo's] Sluneční svit v zimním tak zimomřivém čase Mu Mu přišel sem, aby zde setrval [in he mo sprninga bong de na da hena's] Už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky
už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky už nebulíme slzy tím, jak se valíme, proplouváme roky dál a dál a dál a dál se valíme
Sluneční svit v zimním zimomřivém dni Bílá komnata je komůrka bez vyvolaných fotek duchů, kde si hraje dvojice na dospělé jedince
„JUSTIFIED& ANCIENT“ (VYROVNANÍ A STARODÁVNÍ S RADOU STARŠÍCH KOLEM SEBE) (OK milostivá Cestovatelko v šalině Evičko, skliďte si smítko na nóbl nočním stolku) Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmmmmm Whoah-nanananana Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmm-yeah Mmmm-hmmmmmm Jsou vyrovnaní a starodávní a rádi se projíždějí zemí jsou vyrovnaní a starodávní doufám, že jim porozumíte nechtějí udělat hieroglyf a čáru přes rozpočet a nechtějí Vám způsobit žádnou škodu ale jestli nejste nadšená, z toho, co Vám udělají, tak je raději nezastavujte, neboť oni nad Vámi vedou skóre
Jsou vyrovnaní a starodávní a vědí, jaký čas věnovat Lásce jsou vyrovnaní a starodávní mají svůj původ shůry dán? Rockman je sestavený z cihel a King Boy poztrácel své šroubky JAMS nepotřebují mít zbytečně náhradní plán B aby spravili všechno, co dobře umějí mmmm hmmm whoah-nanananana, uh huh
všechno fajn, uhh huh Yeah
Jsou vyrovnaní a starodávní a rádi se projíždějí zemí jsou vyrovnaní a starodávní doufám, že jim porozumíte nechtějí udělat čáru přes rozpočet a nechtějí Vám způsobit žádnou újmu ale jestli nejste nadšená, z toho, co Vám udělají, tak je raději nezastavujte, neboť oni nad Vámi povedou skóre
Jsou vyrovnaní a starodávní a vědí, jaký čas věnovat Lásce jsou vyrovnaní a starodávní mají svůj původ shůry dán? Rockman je sestavený z cihel a King Boy poztrácel své šroubky JAMS nepotřebují mít extra nabubřený plán B
aby zapracovali na všem, co dobře svedou mmmm hmmm whoah-nanananana, uh huh
…KILLING ME SOFTLY DISCO ZVUK DVOU SLADĚNÝCH TANČÍCÍCH SILUET LEDEN A EDEN JE JEN JEDEN 2016!
Prosím neschovávejte se v nahosti jako Židovka před úděly neromantického mrazivě arktického koncentráku
já si nezasluhuji, abyste mě měla neuroticky překříženého, na cimprcampr x faktor v lednu na křížovém háku
budu ještě krásnější stát o Vás i bez Vás Audrey Hepburn českého trampování jako symbol vztyčené sochy v New Yorku
se mnou neprožívejte ponorku, jen exkluzívní jakost jablek v župánku vyháněných vzhůru na neposednou historku
já oslovím dámu Evičku s více gagy než Adam a fíkový list nebo vesměs fyzikálně chemické zákonitosti levitace na kosmické dráze Jurij Gagarin
protože nesnesu nosit máslo na hlavě (ani župan jablečný jako křupan vystrašený a pod mikroskopem víc vymaštěný margarín)
někdy na jaře 2016 si dovolte odehrát v Plzni volání divočiny s duší v tělíčku na exkurzi do útrob muzejní noci
expozice divočin v Plzni gratis (jsme vyhlášení nocturno mistři, ne pochmurno tanečníci bez přezůvek v onuckách otroci)
s Evičkou jsme delegace více forem na půdě galerie horem kominíčku, veď vpřed, otvorem střešním
Merlin Ambrosius v říkánkách 13. věku Myrddin Emrys, obrys Lady of the Lake nezesměšním
když Annales Cambriæ inspirací Geoffrey of Monmouth; Wales je schůdný terén pochodem dnešním
